Výroční zpráva Diakonie ECM 2001
Milí bratři a sestry, vážení přátelé,
máte v rukou Výroční zprávu Diakonie Evangelické církve metodistické (DiECM), první ve třetím tisíciletí.
Stalo se to, co mnozí naši ideoví vůdci a myslitelé 50–90 let minulého století nečekali: církev v Čechách přežila „magický“ rok 2000. Ale nejenom že přežila, dokonce vstoupila do nové, nečekaně svobodné etapy svého trvání. Opravdu pro mnohé, zvláště dříve narozené křesťany, je to velmi radostný a nadějný výhled do budoucnosti. Uplynulých jedenáct porevolučních let bylo naplněno objevováním nových a nových možností, ale také zjišťováním, co vše bylo dříve označeno za „podvratné“, společnosti nebezpečné, a proto zakázané. Vzpomínám si, jak pro mě samotného nebylo snadné překonávat v roce 1986–9 opakující se pocity sebeobviňování, nebudu-li parazitovat na společnosti, nebudu-li žít na úkor práce druhých, když opustím své civilní zaměstnání a stanu se kazatelem. A nutno dodat, že tento pohled na církev, pohled jako na něco zbytečného a dávno přežitého, tu a tam přetrvává.
Asi není možné, abychom se rychle vypořádali s tím, co jsme desítky let slyšeli ze všech stran, v čem jsme byli vychováni a na co jsme si, byť nechtěně, zvykli.
Díky Bohu však není možné, nechat si pro sebe to, co člověk prožije, když se setká s Bohem. Není možné nechat si pro sebe, když člověk pozná jaká „je to síla“, když protrhne bludné kruhy vlastních proher a závislostí na všem možném zlu, které život nabízí a dostane se z toho všeho ven. Díky Bohu ani není mnohdy možné, aby člověk „neviděl“ utrpení a bolest druhých, když sám byl Bohem vysvobozen z trápení, a když poznal krásně hřejivý, vysvobozující pocit vděčnosti za pomoc, nebo jen za setkání s laskavým, dobrým, milým člověkem. Díky Bohu není možné nepřát druhým lidem to dobré, co přináší víra a není možné zůstat nečinný, lhostejný, nepokusit se o pomoc tam, kde je to alespoň trochu možné. Díky Bohu není možné zůstat nečinný, netečný k všemožným projevům a důsledkům zla.
Jsem vděčný Bohu, že už není trestné, když chce člověk projevit svou víru službou těm, kteří to potřebují. Jsem vděčný, že takový člověk už není označen za třídního nepřítele a není odstraněn. Jsem vděčný, když vidím, že si lidé uvědomují zlo, ve kterém žijí a chtějí z toho ven. Setkávám se s tím i ve věznicích, kterými procházím byť o jedné, nebo o dvou berlích, víc než deset let. Jsem vděčný, když opakovaně vidím, jak se mění k dobrém dříve beznadějní, druhými odepsaní lidé a prožívají to samé co já: „že, díky Bohu, opravdu není možné nechat si pro sebe …“
S poděkováním všem spolupracovníkům a příznivcům DiECM a s přáním Boží blízkosti, naděje, důvěry a síly
Pavel Janoušek, ředitel DiECM