Jmenování Marka Novotného ředitelem SKP Plzeň
Milí bratři a sestry,
Jmenuji se Marek Novotný a od března tohoto roku vedu plzeňské SKP. Rád bych Vám teď napsal něco o sobě a vizích, se kterými jsem do této služby přišel.
Je mi 41 let a jsem ženatý, mám dvě dcery, 14 a 17 let. Především kvůli nim jsme se s manželkou rozhodli, že se zatím z našeho domova nedaleko Brna do Plzně stěhovat nebudeme. To znamená, že každý týden dojíždím, což je samo o sobě náročné, jak finančně, tak časově.
Pracoval jsem jako kontaktní pracovník Teen Challenge v Brně a koncem minulého roku mě oslovil můj kamarád Karel Nyerges s nabídkou, jestli nechci dělat ředitele SKP. Protože jsem cítil, že mě práce v Brně už nikam neposouvá , rozhodl jsem se do Plzně jít. Důvodů ale bylo více, věřil jsem a pořád věřím, že mohu přispět k růstu a rozvoji tohoto Božího díla.
Situace v SKP Plzeň byla v minulých letech velmi dramatická. Vstoupil jsem do služby, kde se v poslední době vystřídalo více lidí a z různých důvodů zase odešli. Chtěl bych vyzdvihnout především práci Karlovu (Karla Nyergese), který vyřešil většinu největších problémů a podnikl řadu nepopulárních kroků, které byly nutné pro konsolidaci celé služby. Já jsem vstupoval už do stabilizovaného prostředí, kde jsou velmi zralí a schopní lidé, kteří jsou otevření ke změnám a novým vizím.
Některé z těchto vizí bych Vám zde rád představil:
Myslím, že církev je velmi efektivní a schopná na poli služeb, kterým se v tomto prostředí říká sociální. Pomoc bližnímu v tíživé situaci je jednoznačně úkol, který na této zemi církev má. Práce s lidmi, kteří jsou nějakým způsobem mimo společnost, je velmi náročná a vyžaduje skutečně zralé osobnosti, schopné sebereflexe, ochotné poznávat do hloubky sami sebe a obecně mechanismy, které v lidském chování a prožívání působí. Tím chci říci, že v této oblasti skutečně nemůže pracovat každý. Ve své praxi jsem se setkal s lidmi, kteří skrze službu druhým hlavně ventilovali a řešili svoje osobní problémy.
Rád bych, a podnikám pro to konkrétní kroky, aby v SKP Plzeň pracovali lidé, kteří splňují předpoklady pro práci s lidmi, která je velmi náročná a vyčerpávající.
Dále chci, aby naše služby byly skutečně profesionální a převyšovaly standard daný nám státem. Je to výkladní skříň, skrze kterou lidé nahlížejí na církev samotnou. Je to také především sociální služba, zaměřená na pomoc bližnímu v jeho tíživé situaci. Pokud ten službu využije a bude spokojen, bude to jeho osobní svědectví, které jej přivede k Bohu, případně i jeho blízké, minimálně změní jeho možná negativní představy o církvi. Považuji tedy naši odbornou a profesionální práci za určitou formu nenásilné a přirozené evangelizace, která je postavena na skutečných základech, které jsou pevné.
Tento postoj se odrazí ve změně pravidel, která budou uskutečněna především v Terapeutické komunitě Vršíček. Uvolníme některé normy, které zůstaly naším dědictvím z minulosti. Především bude komunita koedukovaná, budou zde ženy i muži, což přinese zdravou dimenzi do procesu rehabilitace a přiblíží umělé prostředí komunity skutečnému světu. Chceme větší klientskou samosprávu, která má vliv na budoucí život klientů – naučí se rozhodovat o sobě a pozitivně ovlivňovat prostředí, ve kterém žijí.
Chci využít tradice komunity a její příhodné polohy, otevřít ji světu, být tu více pro místní lidi (litohlavské a plzeňské). Zároveň nechci ztratit sepětí s církví, které je pro nás klíčové.
SKP Plzeň ale není jen terapeutická komunita. Je zde ještě dům na půl cesty, pracovní agentura se sociální rehabilitací. Všechny tyto služby jdou dopředu, profesionalizují se a s nasazením se věnují lidem, které společnost zatlačuje na okraj. Jsem nadšený z toho, jak jsou moji spolupracovníci schopni překonat stíny minulosti a s novými vizemi a vírou v Nejvyššího se vydat do nejistých vod sociálních služeb, být tam solí a světlem, svědectvím o církvi, která je schopna vyrovnat se v profesionalitě světu a v nasazení jej překonat.
Marek Novotný